|
Osobnφ sobectvφ û rodn² otec podlosti.
Gorkij
|
|
| |
Tolkienova Φφtanka
|
|
DneÜnφ vybranß hesla:
|
 |
Tolkien |
|
      |
John Ronald Reuel (J.R.R.T.), *3.1.1892-å2.9.1973, anglick² spisovatel fantasy literatury a profesor anglickΘho jazyka. Je nap°. autorem knih Hobit (The Hobbit) a Pßn Prsten∙ (The Lord of the Rings).
J.R.R.Tolkien se narodil v Bloemfonteinu v ji₧nφ Africe 3.ledna 1892. Jeho rodiΦe Mabel Suffieldovß a Arthur Reuel Tolkien pochßzeli z anglickΘho Birminghamu. Po smrti otce se zbytek rodiny p°est∞hoval do vesnice Sarehole u Birminghamu, kterß byla p°edlohou pro Kraj, domov hobit∙. V r. 1900 zaΦal Tolkien chodit do Ükoly Krßle Edwarda. Kdy₧ bylo Tolkienovi 12 let, um°ela mu (r. 1904)matka. V r. 1911 Tokien odeÜel na oxfordskou univerzitu, aby studoval klasiku. Po doporuΦenφ p°estoupil r. 1913 na studium angliΦtiny. Roku 1916 se o₧enil s Edith Brattovou a potΘ byl povolßn do vßlky. B∞hem tΘto doby psal Knihu ztracen²ch pov∞stφ (The Book of Lost Tales). V roce 1919 zφskal Tolkien v Oxfordu diplom v oboru staroanglickΘho jazyka. Po vßlce r. 1922 vydal Slovnφk st°ednφ angliΦtiny (A Middle English Vocabulary), potΘ se stal profesorem staroangliΦtiny. Spolu s C.S.Lewisem a dalÜφmi p°ßteli zalo₧il skupinu äInklingsô. ╚tenß°sk² ·sp∞ch vÜak Tolkienovi p°inesl a₧ v roce 1937 pohßdkov² p°φb∞h Hobit aneb Cesta tam a zase zpßtky (The Hobbit, or There and Back Again), odehrßvajφcφ se ve fiktivnφ St°edozemi. B∞hem 2. sv∞tovΘ vßlky a celkov∞ po dobu 13 let pracoval Tolkien na mnohem rozsßhlejÜφm a myÜlenkov∞ rozvinut∞jÜφm pokraΦovßnφ v trilogii Pßn prsten∙ (The Lord of the Rings). Do tΘto trilogie se zapsalo vßleΦnΘ d∞nφ, byla dokonΦena a vyÜla v letech 1954-55. Toto pokraΦovßnφ se doΦkalo ve druhΘ polovin∞ 60. let obrovskΘ vlny zßjmu mezi zßpadnφ mlßde₧φ a vychßzelo v milionov²ch nßkladech. Po vydßnφ Pßna prsten∙ pracoval Tolkien na eposu Silmarillion (The Silmarillion), kter² shrnuje rozsßhlou mytologickou historii St°edozem∞. Zdrojem pro tento epos byly p∙vodn∞ samostatnΘ texty, je₧ Tolkien sepsal b∞hem vφce ne₧ padesßti let. V roce 1959 Tolkien zanechal v²uky a pozd∞ji, v r. 1971, um°ela jeho ₧ena Edith. Po nßvratu do Oxfordu 2. zß°φ 1973 zem°el i Tolkien. Silmarillion vydal a₧ v roce 1977 Tolkien∙v syn Christopher, jen₧ dßle p°iravil pro vydßnφ i °adu dalÜφch Tolkienov²ch d∞l.
Inspiracφ byly pro Tolkiena p°edevÜφm st°edov∞kΘ germßnskΘ a nordickΘ m²ty. Tolkien celkov∞ vytvo°il dφlo odehrßvajφcφ se ve fiktivnφm sv∞t∞ Arda, kterΘ obsahuje podrobnΘ ·daje o n∞kolika star²ch jazycφch St°edozem∞, p°esn∞ vypracovanou chronologii tΘto °φÜe za 6462 let, p°ehled dynastiφ a rodov²ch posloupnostφ a mno₧stvφ dalÜφho faktografickΘho materißlu, ut°φd∞nΘho s v∞deckou p°esnostφ. Tolkien svß literßrnφ dφla takΘ sßm ilustroval a nakreslil mnoho map.
Tolkienova nejznßm∞jÜφ dφla:
Hobit (The Hobbit) - 1937
Pßn Prsten∙ (The Lord of the Rings), mß t°i dφly:
1. SpoleΦenstvo Prstenu (The Fellowship of the Ring) - 1954
2. Dv∞ v∞₧e (Two Towers) - 1954
3. Nßvrat krßle (The return of the King) - 1955
Silmarillion (The Silmarillion) - 1977
NedokonΦenΘ p°φb∞hy (The Unfinished Tales) - 1980
Autor:
-MH-
|
|
|
SpoleΦenstvo prstenu |
|
  |
J. R. R. Tolkien
Kapitola 8. (Mlha padß na MohylovΘ vrchy)
(...) Jejich cesta se vinula po dn∞ prolßkliny a kolem zelenΘho ·patφ strmΘho kopce do dalÜφho, hlubÜφho a ÜirÜφho ·dolφ, pak p°es dalÜφ rameno kopc∙ zase dol∙ z jejich dlouh²ch h°bet∙ a nahoru do jejich hladk²ch bok∙, na novΘ vrÜky a do nov²ch dolin. Nikde strom ani voda: byla to zem trßvy a nφzkΘho pru₧nΘho drnu, mlΦenlivß krom∞ Üepotu vßnku na ostr²ch h°ebenech a vysok²ch osam∞l²ch v²k°ik∙ neznßm²ch ptßk∙. Jak putovali, slunce stoupalo a zaΦφnalo b²t horko. Poka₧dΘ kdy₧ zlezli n∞jak² h°eben, jako by se v∞t°φk zmφrnil. Kdy₧ zahlΘdli kraj na zßpad∞, zdßlo se, ₧e Hvozd d²mß, jako by se spadl² dΘÜ¥ vypa°oval z listφ, ko°en∙ a prsti. Na obzoru le₧el stφn a temn² opar, nad nφm₧ se obloha podobala horkΘ a t∞₧kΘ modrΘ Φepici. (...)
Jeli velice pomalu. Aby se nerozd∞lili a nezabloudili r∙zn²mi sm∞ry, postupovali v °ad∞ s Frodem v Φele, Sam za nφm, po n∞m Pipin a pak SmφÜek. Zdßlo se, ₧e ·dolφ nemß konce. Najednou Frodo spat°il nad∞jnΘ znamenφ. Po obou stranßch vp°edu zaΦala v mlze vyvstßvat temnota; a hßdal, ₧e se koneΦn∞ blφ₧φ k pr∙rv∞ mezi kopci, severnφ brßn∞ Mohylov²ch vrch∙. Jestli₧e jφ projedou, jsou volnφ.
äHonem za mnou!ô zavolal p°es rameno a pospφÜil kup°edu. Jeho nad∞je se vÜak rychle zm∞nila ve zmatek a obavu. TemnΘ skvrny temn∞ly, ale scvrkßvaly se; a nßhle p°ed sebou spat°il hroziv∞ Φnφt dva obrovskΘ stojφcφ kameny, lehce nach²lenΘ k sob∞ jako ne·pln² rßm dve°φ. Nevzpomφnal si, ₧e by byl v ·dolφ vid∞l n∞co takovΘho, kdy₧ se dopoledne dφval z kopce. Projel mezi nimi, ne₧ si to staΦil uv∞domit: a v tom jako kdy₧ kolem n∞ho spadne tma. Jeho ponφk se vzepjal a zafrkal a Frodo spadl. Kdy₧ se ohlΘdl, vid∞l, ₧e je sßm. Ostatnφ ho nenßsledovali.
äSame!ô zvolal. äPipine! SmφÜku! Poje∩te! ProΦ se m∞ nedr₧φte?ô Äßdnß odpov∞∩. Zmocnil se ho strach, a tak prob∞hl zpßtky kolem kamen∙ a divoce k°iΦel: äSame! Same! SmφÜku! Pipine!ô Ponφk skoΦil do mlhy a zmizel. Frodo m∞l dojem, ₧e n∞kde opodßl slyÜφ k°ik: äHej, Frodo! Hej!ô Bylo to dßl na v²chod, vlevo od n∞ho, kdy₧ stßl pod velik²mi kameny a napφnal zrak do tmy. Vrhl se po sm∞ru v²k°iku a zjistil, ₧e stoupß do p°φkrΘho vrchu.
Drßpal se nahoru a volal znovu, zb∞sileji a zb∞sileji; ale chvφli neslyÜel ₧ßdnou odpov∞∩. Potom jako by zazn∞la slab∞, daleko vp°edu a vysoko nad nφm: äFrodo! Hej!ô p°ichßzely tenkΘ hlßsky z mlhy; a pak v²k°ik, kter² zn∞l jako opakovanΘ äPomoc! Pomoc!ô, ne₧ skonΦil poslednφm äPomoc!ô, je₧ se zm∞nilo v nßhle p°e¥atΘ zakvφlenφ. Klop²tal za k°ikem, jak nejrychleji mohl; sv∞tlo vÜak ji₧ zmizelo a kolem n∞ho se uzav°ela p°ilnavß noc, tak₧e si nemohl b²t jist² sm∞rem. Zdßlo se mu, ₧e stßle Üplhß nahoru.
Jen zm∞na ·rovn∞ p∙dy pod nohama mu napov∞d∞la, ₧e je koneΦn∞ na vrcholu h°ebene Φi kopce. Byl unaven², zpocen², a p°ece zk°ehl². Byla ·plnß tma.
äKde jste?ô vyk°ikl ztrßpen∞.
Äßdnß odpov∞∩. Stßl a naslouchal. Nßhle si uv∞domil, ₧e se siln∞ ochlazuje a ₧e tady naho°e zaΦφnß vßt ledov² vφtr. PoΦasφ se m∞nilo. Mlha te∩ kolem n∞ho let∞la v cßrech a chuchvalcφch. Od ·st se mu kou°ilo a tma byla mΘn∞ blφzkß a hustß. VzhlΘdl a s ·divem zjistil, ₧e se mezi pruhy chvßtajφcφch mrak∙ a mlhy v nadhlavnφku objevujφ mdlΘ hv∞zdy. Vφtr zaΦal sviÜt∞t v trßv∞.
Nßhle se mu zdßlo, ₧e slyÜφ zduÜen² v²k°ik, a zamφ°il k n∞mu; zatφmco Üel, mlha se svinula a rozhalila a ukßzalo se hv∞zdnΘ nebe. Rychl²m pohledem zjistil, ₧e stojφ tvß°φ v tvß° k jihu na oblΘm vrÜku, na kter² musel vylΘzt od severu. Z v²chodu vßl lezav² vφtr. Napravo, proti hv∞zdßm na zßpad∞, se hrbil syt∞ Φern² obrys. Stßla tam velikß mohyla.
äKde jste?ô vyk°ikl znovu, rozhn∞van² a polekan².
äTady!ô °ekl hlubok² studen² hlas, kter² se zdßl vychßzet ze zem∞. ä╚ekßm na tebe!ô
äNe!ô °ekl Frodo, ale neutφkal. Kolena mu podklesla a padl zem. Ned∞lo se nic a neozval se ani zvuk. Rozt°esen∞ vzhlΘdl, prßv∞ vΦas, aby spat°il vysokou temnou postavu jako stφn proti hv∞zdßm. Sklßn∞la se nad nφm. M∞l dojem oΦφ, velice studen²ch, aΦ prosvφcen²ch bled²m sv∞tlem, je₧ jako by p°ichßzelo z velikΘ dßlky. (...)
(Pßn prsten∙ I. SpoleΦenstvo prstenu. Praha 1993.
Autor:
-KH-
|
|
|
|
|
 |
|